Snowboarďáci


Snowboarďáci

Česká komedie o mladých lidech a snowboardingu. Jedno, vlastně dvě velká plus film Snowboarďáci má. Vynikající trailer, na české poměry nadprůměrný a dosahující světových kvalit. A pak nepokrytou snahu pobavit, přičemž nikdy nepřekročí hranice trapnosti či vkusu. Na druhou stranu, druhý den - možná dřív - už nebudete vědět, o čem film vlastně byl.
Příběh dvou puberťáků, kteří sice umí snowboard ve videoherně, ale v praxi na horách to jedou zkusit až teď, je především sledem gagů a vtipných situací. Volně je spojuje jakýs-takýs děj (oba jsou pod dohledem starší sestry jednoho z nich, které se chtějí celou dobu pomstít, stejně tak jako majiteli horské chaty, kde otročí jen za byt a stravu; přitom se ucházejí o tři krásné grácie, o něž ale mají zájem mistři nejen snowboardu z místní horské služby). Není se čemu divit, současně s filmem se natáčel i televizní seriál. Jde o příjemné a oddechové pokoukání, pokud člověk přijme základní příběh dvou mladých "looserů" a trošku jim fandí (tak hloupí přece jen nejsou, aby se jim fandit nedalo), divák se zasměje a pobaví, aniž by ho čekaly nějaké těžké mentorské a filozofické pohledy a nadhledy, a o to mnohým současným divákům jistě jde. Na filmu jsou sympatické i režijní či kameramanské výkony, zručné ruce střihače a samozřejmě výběr aktuální žhavé hudby. Některé herecké výkony dokonce lze označit za mírně nadprůměrné (s výjimkou Lucie Vondráčkové a Báry Seidlové, které by zde hrozně rády hrály, ale nemají co, nejde o žádný dramatický příběh, zaskočit je s klidem mohly jakékoliv jiné neokoukané tváře), výběr Veroniky Freimanové a Jiřího Langmajera se dá označit za šikovný tah, volně odkazující ke Sněženkám a machrům. Když však vedle sebe tyto dva filmy postavíme - a že žánrově jsou si velmi blízko - zjistíme najednou onu těžkou bezduchost Snowboarďáků. Kromě funkce pobavit totiž nenabízejí nic navíc (snad kromě myšlenky, že mladý muž by si mohl užít i se dvěma ženami současně). Sněženky a machři totiž mají i určitý morální a psychologický přesah (vztah žáků a profesorů, problémy dospělých), a půjdeme-li dál, tak Vlčí bouda Věry Chytilové má zase veškeré atributy hororu s rovněž psychologickým pozadím a životní otázkou v podtextu, a koneckonců i takové S tebou mě baví svět má přesněji a pečlivěji rozpracované charaktery, navíc podpořené velmi reálnými "dospěláckými" problémy.